Daň z nabytí nemovité věci bude platit kupující

Vymezení kupujícího plátcem čtyřprocentní daně z nabytí nemovité věci si vláda hájí zejména zjednodušením celého procesu výběru daně. Například při neuhrazení uložené daně se lépe řeší spor s vlastníkem nemovitosti, kterým je v tu chvíli kupující. Navíc v případě exekuce, vydržení či vyvlastnění je stejně plátcem daně kupující. Celkově by se mělo ulehčit mnohdy náročné administrativě. Novela a celý zákon o dani z nabytí nemovité věci se nelíbí ODS. Právě občanští demokraté přišli s návrhem zrušení tohoto zákona, ale ten neprošel. Vláda Petra Nečase považuje tuto čtyřprocentní daň za dvojí zdanění, protože nákup nemovitosti je realizován z peněz, které již jednou zdaněné byly. Proti zákonu jsou také developeři, kteří musejí čtyřprocentní daň odvádět za nákup stavebních pozemků, což musí zohlednit i v cenách nových bytů. Novela zákona by se obecně v cenách nemovitostí neměla nijak zásadně odrazit. Problém může nastat pouze kupujícímu, který žádá v bance o hypotéku. V současné době není možné financovat čtyřprocentní daň z nabití nemovitých věcí hypotékou a tudíž je potřeba počítat s hotovostí navíc. Výhledově se dá počítat, že se banky nově vzniklé situaci přizpůsobí a svým klientům nabídnou službu, která jim v této situaci pomůže. „Daň z nabytí nemovitých věcí je majetkovou daní, jejímž předmětem je úplatné nabytí vlastnického práva k nemovitým věcem (nejčastěji k bytům, domům či pozemkům). Poplatníkem daně je dnes trochu nelogicky vzhledem k názvu daně u běžných převodů převodce, pokud se s nabyvatelem v kupní nebo směnné smlouvě nedohodnou, že poplatníkem je nabyvatel. Současná právní úprava tak na rozdíl od stavu dokonce roku 2013 dává možnost volby přímo ve smlouvě.“, říká k problematice daně z nabytí nemovitosti advokát z webu dostupnyadvokat.cz Ondřej Preuss. Změny pro usnadnění daňového řízení: Hlavním cílem navrhovaných změn je podle předkladatelů odstranění nedostatků právní úpravy, které se projevily v souvislosti s její aplikací v praxi. Dále také provedení dalších věcných změn, které si praxe vyžádala a také odstranění nadbytečné administrativní zátěže. To vše povede ve prospěch daňových poplatníků ke zjednodušení a urychlení daňového řízení. „Ve skutečnosti je patrně hlavním cílem snížení možnosti případné nežádoucí daňové optimalizace, resp. zvýšení vymahatelnosti daně.“, poznamenává Ondřej Preuss a dodává: „Přeci jen se jedná již o původní cíl, ze kterého pochází také název daně z nabytí, nikoliv převodu. Stát věří, že ten, kdo nabude nemovitost, mu daň nakonec zaplatí, aby o ni nepřišel.“ Samotná důvodová zpráva to říká bez obalu. Skutečnost, že poplatníkem daně je převodce, znamená rovněž snížený motivační efekt v souvislosti s placením daně a může způsobovat komplikace při výběru daně, protože v době vzniku daňové povinnosti převodce již není vlastníkem předmětné nemovité věci, tudíž není k placení daně dostatečně nebo vůbec motivován. Povede proces ke snížení kupních cen? Dle n ávrhu nelze v důsledku sjednocení osoby poplatníka v případě smluvních převodů vyloučit určité snížení kupních cen, což se může případně projevit odpovídajícím poklesem ročního daňového inkasa (návrh zákona o dani z nabytí nemovitých věcí, který byl zamítnut Senátem a v němž bylo navrhováno, aby výlučným poplatníkem byl nabyvatel, předpokládal pokles cen cca. o 3,8 %). „I dnes se ve smlouvách setkáváme s tím, že se převodce a nabyvatel domluví na obrácení daňového břemene, aby mohli snížit cenu a tak i ušetřit na dani. Změna tak může vést skutečně k poklesu cen, i když jsem k tomu skeptický,“ vysvětluje Ondřej Preuss. Novela zákona o dani z nabytí nemovité věci, která přenáší povinnost úhrady daně z prodávajícího na kupujícího, bude uvedena v platnost 1. dubna 2016. Do té doby si kupující podmínky ohledně úhrady daně vyjednává s prodávajícím.